Ztráta milované osoby, v tomto případě dokonce nejbližšího člověka – vaší maminky, je v jakémkoliv věku opravdu těžkou ránou a zkouškou. Po takové ztrátě může trvat roky, než se všechny emocionální rány zahojí. Pro zažehnání smutku ale není radno čekat, až přijde zázrak. Jaké kroky tedy podniknout k tomu, abyste se alespoň částečně zbavila smutku?
Jak se vyrovnat se smrtí matky?
Dovolte si plakat a truchlit
Nejdůležitější radou je smířit se se ztrátou a přijmout ji. Musíte si dát čas na truchlení, abyste později mohli vzpomínat jen na to dobré. Časem smuteční emoce budou vystřídány melancholií a nostalgií. Pozitivním zjištěním je určitě, že nikdy svou matku nepřestanete milovat, jen teď potřebujete přečkat její odchod. Dejte volný průchod svým emocím, nesnažte se je držet ze všech sil a hrát si na siláka.
Vyhněte se osamělosti
Je mnohem snazší nést jakoukoli ztrátu, pokud se o ni podělíte s blízkými – příbuznými nebo přáteli, kteří pomohou nejen slovem, ale i skutkem. Jsou vždy připraveni naslouchat – v této situaci je to velmi důležité. Nesoustřeďte se proto na jen sebe a své emoce, ale sdílejte je, budete se pak cítit lépe.
Komunikujte s maminkou prostřednictvím vzkazů
Fyzicky již možné komunikovat nelze, to ale neznamená, že byste měli na komunikaci zanevřít. Proto pravidelně posílejte vzkazy mamince do nebe.
Co vzkázat mamince do nebe?
Následující citáty jsou jen inspirací. Můžete si je upravit tak, aby odpovídaly vašim osobním vzpomínkám na maminku. Můžete také přidat konkrétní události, které jste s ní zažili.
„Maminko, vždycky budeš v mém srdci. Tvé láska a podpora mě vždycky vedly správným směrem. Díky tobě jsem tím, kým jsem. Nikdy na tebe nezapomenu.“
„Mami, tvá smrt je pro mě obrovská ztráta. Ale i když jsi pryč, pořád jsi se mnou. Vzpomínky na tebe mě budou vždycky hřát u srdce. Miluji tě navždy.“
„(Oslovení jménem), vždycky budeš mou hvězdou, která mi ukazuje cestu. I když jsi pryč, pořád mi budeš svítit na cestu.“
„Maminko, moc mi chybíš. Byla jsi nejlepší mámou, jakou si člověk může přát. Děkuji ti za to, že jsi mi dávala tolik lásky a péče.“
„Vzpomínám si, jak jsi mě učila, jak jezdit na kole. Byla jsi tak trpělivá a podporující. Miloval jsem, když jsi mi vyprávěla pohádky před spaním. Byly vždycky tak kouzelné, jako ty.“
„Ať jsi v nebi šťastná a máš tam klid. Těším se, až se s tebou jednou zase setkám. Tvá láska mě bude vždycky inspirovat.“
